Gratuluji!

Je to hrozná pitomost, jedna z těch, co kolují těmi otravnými hromadnými maily, co když se dostanou do nesprávných rukou slouží jako vítaný zdroj e-mailů pro spamovací roboty. Ale nějak se mi to zalíbilo. Asi proto, že to má něco málo do sebe: Nepřijde vám taky ta dnešní starostlivost o všechny (ne)možné aspekty bezpečnosti poněkud přehnaná? O soudech ani nemluvě. Nedávnou jsem slyšel, jak nějaká žena vysoudila odškodné, protože lékař špatně provedl potrat. Jak se bude cítit dítě, až se to dozví? Nu, ale zpět. Následující gratulaci si tedy dovoluji zveřejniti bez svolení neznámého autora.

Gratuluji nám všem, kteří se narodili nejpozději pár let před pádem totality... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole či koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili...
Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji domontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...
Blahopřeji!!!

Přidat komentář

Přihlásit se k odběru Comments for "Gratuluji!" Přihlásit se k odběru Vojtěch Zeisek - All comments