Letos si můžeme připomenout řadu "osmičkových" výročí, mj. i rok 1938. Československo bylo tehdy cílem akce, které dnes říkáme hybridní válka. Agresorem tehdy (ještě) nebylo putinovské Rusko, které dnes více (Ukrajina, Gruzie, Moldávie, ...) či méně (EU, Severní Amerika) systematicky destabilizuje státy, ve kterých má vlastní mocenské zájmy. Tehdejším agresorem bylo hitlerovské Německo, které (podobně, jako dnes Rusko) zneužívalo své menšiny v zemích střední a východní Evropy k jejich destabilizaci a postupnému podmanění. Tyto akce zesílily zvláště po anšlusu Rakouska 12. 3. Hitlerovské Německo se za využití Sudetoněmecké strany (SDP) snažilo rozložit ČSR. Příslušníci této strany byli systematicky cvičeni v záškodnických akcích, přičemž jejich výzbroj, výstroj i výcviky pocházely z Německa. SDP používala, dnešním slovníkem, teroristické praktiky, přičemž obětmi byli všichni "jiní" -- Němci odmítající nacismus, Češi, Židé a další.
Československá vláda si uvědomovala nebezpečí plynoucí z možné radikalizace své německé menšiny. Od poloviny třicátých let se této problematice věnoval i generální štáb. Ani vojáci, ani politici žádnou účinnou obranu proti nacistické propagandě a podvratných akcích nenalezli. V této fázi šlo ještě "jen" o válku nervů. Hitler ještě nebyl na otevřený konflikt připraven. Němečtí generálové měli obavy z Československého opevnění a jejich operační plány počítali až s 90% ztrátami prvosledových jednotek. Českoslovenští generálové si naproti tomu byli vědomi německé početní převahy i možnosti udeřit kdekoliv podél celé dlouhé hranice západní půlky státu. Pro Československo to byla velmi nevýhodná situace.
O této době vypráví film Krize. V roce 1938 se dva dokumentaristé -- Čechoslovák Alexander Hackenschmied a Američan Herbert Kline vypravili do Sudet, kde předstírali, jak jsou zapálení náckové. Díky tomu mohli natáčet. K tomu pro srovnání natočili československou demokracii ve vnitrozemí. Jejich film je unikátní svědectví své doby.
Situace byla samozřejmě složitější. Film nezmiňuje nepřátelství Polska a Maďarska, které se s vidinou na kořist v podobě československého území chovaly jako Hitlerův věrný spojenec. Byl natočen ještě před uzavřením paktu Ribbentrop-Molotov, kterým si v roce 1939 Německo a SSSR slíbily vzájemné neútočení (a v tajném dodatku si rozdělily Polsko na okupační zóny). Role SSSR v roce 1938 byla problematická. Nic neudělal a zjevně čekal nebude-li si moci také něco utrhnout. Třeba Podkarpatskou Rus. Film také neukazuje záběry československého opevnění (to se pochopitelně filmovat nesmělo, takže dobových záběrů je poskrovnu).
Československá prvorepubliková demokracie rozhodně nebyla dokonalá. I současníci poukazovali na řadu jejích špatných vlastností. Nicméně to byl jediný opravdu demokratický a liberální stát široko daleko. Byl obklopen samými více či méně autoritativními až totalitářskými režimy. V Československu se menšiny mohly učit ve vlastních jazycích, používat vlastní veřejné nápisy, měly zastoupení v parlamentu a vůbec požívaly všech výhod demokracie. V Polsku a Maďarsku to bylo téměř nemožné. O Německu, SSSR nebo Itálii nemluvě...
Film Krize 1938
- https://www.youtube.com/watch?v=try7eIZLN8I
- https://www.youtube.com/watch?v=fM5Cuf3L8zQ
- https://www.youtube.com/watch?v=Vyepon6hE9E
- https://www.youtube.com/watch?v=msqVf42048s
- https://www.youtube.com/watch?v=VIe8yg6YVAs
- https://www.youtube.com/watch?v=YfU_C8ShWag
- https://www.youtube.com/watch?v=hxWCZx04_xY
- https://www.youtube.com/watch?v=cBKgyryPe8Q
Další související filmy
Stručný přehled událostí poskytne Nevyhlášená válka 1938.
Další krátké filmy přiblíží Československou armádu té doby.
A nakonec kritické okamžiky okolo Mnichovské dohody... Následovalo prakticky zhroucení státu, morální kocovina, Česko-Slovensko čekala půlroční agónie do okupace a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského štátu.
Mezi výsledky války patřil i výrazný posun hranic SSSR na západ a pronikání zločinného komunistického režimu stejným směrem. Po válce měli lidé pochyby o demokracii, která tak osudově selhala, což (s dalšími faktory) usnadnilo nástup komunismu v ČSR v roce 1948. Jedna zrůdná diktatura (komunistická) tak (s malou přestávkou) vystřídala jinou (nacistickou okupaci). Dnes si první republiku poněkud idealizujeme. Nicméně ve své době mohla být vzorem většině Evropy a byla nesrovnatelně lepší, než to, co bylo před ní a zvláště po ní.
