Jak je v USA v Missouri Botanical Garden na Fulbrightovu stipendiu

Napsal uživatel vojta dne St, 11/17/2010 - 05:08

Na podzim 2010 jsem s pomocí Fulbrightova stipendia vyrazil do USA do Missouri Botanical Garden v Saint Louis, Missouri, USA. Níže je pár poznámek k tomu, jak vlastně vidím Ameriku, zemi, o které se u nás povídá spousta věcí. Od nekritického obdivu po zatracování. Jak už to tak bývá, tak jednoduché to není. Také se můžete podívat na fotky.

Missouri Botanical Garden je světoznámá špičková instituce, jedna z vůdčích institucí výzkumu systematiky rostlin. Když se našinec podívá na jejich herbáře, možnosti, zdroje, může jen pustě závidět. I když i tady lidé žehrají na globální ekonomickou krizi (která tady řádila mnohem více než u nás), tak jsou oproti nám stále velice, velice bohatí. Na jednu stranu si člověk uvědomí, že pokud do vědy a školství nebudeme investovat více a koncepčněji, můžeme se snadno ze vzdělaného národa propadnou do role podřadných dělníků; na druhou stranu výsledky, které podáváme i s omezenými prostředky nejsou vůbec špatné.

Saint Louis

Veškeré osazenstvo Missouri Botanical Garden je moc příjemné a přátelské. Tedy jako na PřF UK. :-) S "průměrnými domorodci" je to dvojsečné: na jednu stranu jsou velice přátelští a jakoby otevření, na druhou stranu mi to přijde hrozně povrchní. Spousta lidí má tento americký styl komunikace ráda a žehrá na uzavřenost až nepřátelskost Čechů, ale v Česku se alespoň neodehraje rozhovor tohoto typu: "Where are you from?" "Czech Republic" "Oóóóóó, it is soooooooo woooonderfulll!!! And where is it?". Zhluboka se nadechnout a napočítat do deseti. No, já nevím, ale mě tenhle způsob nějak nevyhovuje. Přijde mi, že "americký úsměv" je jen druh pózy, že to není příliš upřímné. Nicméně na sebe lidé při prvním setkání nebývají nepříjemní. Alespoň nějaké pozitivum. A také je nutné říci, že se tady úředníci na člověka netváří jak kyselá prdel na parazita a votrapu.

V Saint Louis lze žít příjemně a relativně poklidné, ale je to takové nudné město. Čisté a upravené, na pláních podél Mississippi, takže teoreticky velice vhodné pro kola (alespoň v létě), ale pokud tady nemáte auto, nikam se nedostanete. Všude je daleko a moc tady nejsou malé krámky typu sámoška na rohu. Počítá se s tím, že všichni mají auto. Je tady sice i jakási městská hromadná doprava, ale oproti tomu, na co jsme zvyklí z Česka je to jen jakási parodie. Od 1. záři tady platí nové jízdní řády. Nová čísla linek se na zastávkách objevila až v listopadu. Autobusy jezdí po půl hodinách a moc na sebe nenavazují. Zastávky jsou označené jen cedulí (žádná lavička nebo přístřešek) a nejsou na nich jízdní řády. Ty jsou navíc jen rámcové -- časy jsou uvedeny jen pro hlavní zastávky na trase. Je tady i povrchové metro jezdící s frekvencí 10-20 minut, a to zpravidla tak, že vám při přestupu z autobusu ujede před nosem. Když chcete v autobuse zastavit, zatáhnete za lanko táhnoucí se celým autobusem. Navíc mi přijde zajímavé, že v metru nejsou zastávky namluvené, takže záleží na výmluvnosti řidiče. A taky na jeho výslovnosti. Dvouhodinový lístek navíc stojí 2,75 $ a automat v busech nevrací (na zastávkách ano). Když jedete z letiště, je lístek ještě o dolar dražší. No prostě úchvatné. :-) A to to prý loni bylo ještě výrazně horší. Navíc je to město všude víceméně stejné. Pravidelná síť domků a nic víc.

Město samotné není nic moc. Kromě zahrady, velmi dobré ZOO a slavného oblouku (památník americké západní expanze vysoký téměř 200 m) tu nic moc zajímavého není. I přesto tady jsou 3 univerzity a řada průmyslových podniků a velkých firem. Saint Louis bylo významným průmyslovým centrem (teď už je jeho význam v tomto ohledu menší). Sídlí zde i řada bohatých mezinárodních společností jako např. Monsanto. Je odsud i největší americký (nedávno ho koupili Belgičané, ale to nevadí) pivovar Anhauser-Bush, který se s naším Budvarem dlouho soudí o obchodní značku "Budweiser" v různých zemích. Naštěstí vyhrává ten správný. :-)

I když to (na místní poměry) není žádné extra velké město (samotné Saint Louis má asi 300 000 obyvatel, se širším okolím rozlezlých předměstí to bude cca 1,5 milionu) a Missouri je obecně hodnoceno jako relativně levný stát, je tu na naše poměry celkem draho. Oproti Praze tu je sice levnější bydlení a levnější jsou i produkty Apple, ale jinak je to srovnatelné až dražší. Třeba jídlo je celkem výrazně dražší. Poměrně drahé jsou restaurace. Navíc je tu silně rozšířený nepříjemný zvyk udávat ceny bez daně (ta se liší mezi státy, ale bývá kolem 10 %, tedy výrazně méně než v Evropě). Občas člověk narazí na věci, které by nečekal. Několik slečen mi tady říkalo, že se jim líbí moje kalhoty (Rejoice) a byly smutné, že je v USA asi neseženou. :-) Takže bych této firmě doporučil expanzi za oceán. :-)

O Američanech a Americe

U nás často nadáváme, že Američané vůbec neví, kde Česko leží. Ale to proto, že my jsme zvyklí vidět USA jako jeden stát. Amerika je mnohem větší než Evropa a když započítáme i mexické státy a kanadské provincie, je tam více "států" než v Evropě. Američané mají ve zvyku porovnávat evropské země s jejich jedním konkrétním státem, ne s celou unií. A že netuší, že naše hlavní město je Praha? Tak schválně, kdo z vás zná hlavní město Idaha? Se kterými státy sousedí Missouri? Kde leží Virginia? Tušili jste třeba, že Missouri vedlo krátkou pohraniční válku s Kansasem? Pravda, v neklidné Evropě by ani pořádně nestála za zaznamenání, ale stejně.

Místní vědci hodně cestují, takže zpravidla mají velmi dobrý přehled o světě. Když člověk narazí na "běžného" domorodce, už je to horší. Ale co si budeme nalhávat, v Evropě to mezi "průměrným" lidem není o moc lepší. I tady se to liší stát od státu. Státy jako Idaho nebo Montana jsou ostatními hodnoceny jako "vidlácké". A obávám se, že úplně neoprávněně to nebude. Ono obecně říkat "byl jsem v Americe" je zhruba stejné jako "byl jsem v Evropě". Rozdíly mezi New Yorkem, New Orleans, Missouri a Idahem jsou nebetyčné. I když přeci jenom menší než mezi evropskými zeměmi.

Mám pocit, že většině Američanů chybí osobní zkušenost s odlišnou kulturou, a tak jim dělá velké potíže představit si, že někde jinde to může vypadat a fungovat jinak než jak jsou zvyklí, a přesto to není doba kamenná. V Evropě se dá za den překročit hranice několika zemí, přičemž každá má jiný jazyk, jinou kulturu, jiné jídlo, jinou architekturu, ... Ze Saint Louis jsem se vypravil do New Orleans. Jede se tam skoro 20 hodin autobusem a vlakem. Celá cesta vede širým údolím Mississippi, takže krajina je celou dobu víceméně stejná. Navíc se všude mluví stejným jazykem, jsou tam stejné základní předpisy, kultura apod. I když New Orleans v mnohém připomíná jihoevropská města (tedy přesněji jeho historická část, malá část celého města), pořád je to oproti Saint Louis výrazně menší rozdíly než mezi např. Prahou a Bruselem.

I když to srovnám se svou dřívější cestou na severozápad USA (Idaho, Yellowstone, Salt Lake City), rozdíly jsou oproti Evropě řádově menší. Čechům obvykle nečiní potíže pochopit, že Němci nebo Francouzi mají trochu jiný vzdělávací systém, pravidla a tak. Američanům to potíže činí, protože to nezažili a jen těžko dohlédnou za hranice své obří země. To se nelze moc divit. Tu zkušenost nelze vysvětlit, musí se to alespoň krátce zažít.

S různými pravidly a nařízeními je to také složité. Na jednu stranu tady pravidla nebývají tak striktní jako v Evropě (jiná právní tradice) -- s čímž ale souvisí, že uhádat u soudu lze prakticky cokoliv (záleží jen na ceně) -- ale na druhou stranu tady lze narazit na obrovské množství výstředností, kterým se v Evropě oprávněně smějeme. Např. otevření účtu v bance trvá asi deset minut a účet je provozován bez poplatků (Zdravím vydřidušské české banky!), jeho aktivace (kterou jako cizinec nemohu provést klasickou cestou, ale musím opět do banky) ale trvá 2 týdny a jako cizinec (bez social security number) nemohu mít elektronické bankovnictví. Tedy možná by to nějak šlo, ale nepřišel jsem na to, jak. Zajímavé. Také jsem si nemohl koupit letenku on-line, ale musel jsem se vypravit na letiště...

Krom toho v každém státu existuje sbírka různých nařízení typu, že v sobotu se nesmíte sprchovat v plavkách. To už si člověk ťuká na čelo víc než při náhlých záchvatech inteligence českého parlamentu. Volnost má i své stinné stránky. Např. snadná dostupnost zbraní (liší se to mezi státy, ale dost často lze řídit auto v 16, mít pušku v 17 a pít alkohol v 21) a z toho vyplývající úmrtí, ve většině států není trestné používat za jízdy mobil (což se podepisuje na nehodovosti) a tak. Také tady neexistuje žádný centrální doklad totožnosti. Tuto roli zpravidla plní řidičský průkaz (neřidiči mohou požádat o "neřidičský průkaz" sloužící jen k identifikaci) a místo našeho rodného čísla se používá tzv. social security number, které je ale teoreticky nepovinné (bez něj sice skoro nelze koupit dům, auto nebo platit účty za elektřinu, ale to je jedno). Amerika je velká, takže lidé zpravidla nemají pas.

Zdravotní pojištění navíc není povinné. To je další stinná stránka. Nemáte-li dost silné (a často drahé) pojištění, nemoci vyžadující hodně peněz (rakovina, ...) to vůbec nemusí pokrýt a vy máte smůlu. V různých státech to různě řeší místní sociální programy a je to předmětem i nynější Obamovy zdravotní reformy (mít mj. povinné pojištění), ale ve výsledku to vychází pro stát dost draze a osud reformy, která by v tom měla udělat pořádek je nejistý.

A jak je to s tou mnohdy negativně vnímanou rolí Ameriky ve světě? Předně je třeba připomenout, že za oceánem našlo nový domov bezpočet uprchlíků, kterým v Evropě z různých důvodů hrozilo vězení nebo smrt. A Amerika z toho dovedla vytěžit hodně. Také je potřeba si přiznat, že bez americké účasti by první a druhá světová válka v Evropě jen těžko dopadly tak jak dopadly. I když na začátku 1. světové války byla americká pozemní armáda menší než dnešní česká (námořnictvo už tehdy bylo velké), za rok dokázali téměř z ničeho vybudovat milionovou fungující armádu. A při tom se na frontě dovedli vyhnout ztrátám, jaké předváděli Rusové.

A dnes? Mám pocit, že věří ve svou svatou povinnost býti velkým globálním strážcem demokracie a dávat na všechny pozor. Koneckonců. dávají na zbrojení více peněz než libovolné dva jiné státy dohromady. Jejich nezlomná víra ve vlastní dobrotu, správnost a svatou povinnost šířit demokracii (i ohněm a mečem) je ve spojení s jejich obrovskou silou a často necitlivými zásahy (přezíravost místních podmínek) potenciálně velmi nebezpečná. Nebyli by první národ, který by propadl demagogii nějakého autoritářského režimu s "dobrými" úmysly. Jejich role v různých konfliktech je mnohdy nesporně pozitivní, mnohdy minimálně sporná. A teď si vyberte. Zatratit to jako celek nelze. Také oproti nám netrpí všemožnými mindráky ze své malosti. Že občas sklouzávají do druhého extrému, pocitu téměř bohorovnosti, je jiná věc.

Historie

Ještě si neodpustím jednu krátkou úvahu. A sice o americké mladosti. Ano, tomu státu je sice jenom něco přes 200, což se nám zdá hrozně málo, ale není to tak úplně pravda. Evropské státy jsou totiž ve své současné podobě mnohdy výrazně mladší. Česká republika koneckonců vznikla 1. 1. 1993. To, že tomu předchází historie, o které si Američanům ani nesní a jejíž zvraty chápou jen obtížně je jiná věci. Navíc v Americe měly všechny instituce založené v 19. století (to je mimochodem doba, ze které pochází spousta věcí, o kterých si myslíme, že tu jsou "odnepaměti") měla k dispozici vývoj nepřerušovanými válkami a změnami režimů. Ani americká občanská válka v tomto ohledu nebyl takový převrat jako konflikty na evropské půdě. A tak Missouri Botanical Garden loni oslavila 150 let. V absolutních číslech našich památek to je malinko, ale je to víc, než botanická zahrada PřF UK.

Nicméně je fakt, že to, že nemají tak komplikovanou historii znamená, že jí nechápou ani u jiných. Z toho pak pramení všechny komunikační problémy s okolním světem a přezíravost k místním problémům, které mají kořeny hluboko v minulosti. Navíc je zajímavé, jak sami vnímají svou historii. Historie Saint Louis pro ně začíná koupí Louisiany od Franice roku 1803. To, že tam před tím byli Francouzi i Španělé, o Indiánech nemluvě, jen jen relativně nedůležitá předehra. Je to velký epický příběh s jasnými hrdiny. Ostatní jsou "kulisy".

Závěrem

Žije se tady sice příjemně a mnoho věcí tu je vyřešeno lépe než u nás, ale přesto bych tady žít nechtěl. Moc mi nevyhovuje místní mentalita ani se mi ta země příliš nelíbí. Chyběla by mi středoevropská krajina, její města, historie a nádech.

Podívejte se na fotky.

Články
Tagy

Přidat komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.

Text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Each email address will be obfuscated in a human readable fashion or, if JavaScript is enabled, replaced with a spam resistent clickable link. Email addresses will get the default web form unless specified. If replacement text (a persons name) is required a webform is also required. Separate each part with the "|" pipe symbol. Replace spaces in names with "_".
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
Czech