Ekvádor je velmi zajímavá země. Na jednu stranu zde naleznete instituce vybavené nejmodernější technikou (univerzity, letiště, geografický ústav, ...), na druhou stranu spousta vesničanů žije v pro nás nepředstavitelné chudobě. S dodržováním (dopravních) předpisů je to také velmi špatné, nicméně ta země funguje. I když pro nás někdy možná nezvykle. Takovou "exotikou" bylo i velké sčítání lidu, které v Ekvádoru proběhlo 28. 11. 2010. Každý stát z rozumných důvodů potřebuje informace o svých občanech, aby jim mohl poskytovat lepší služby. Tedy alespoň teoreticky. U nás se to děje každých 10 let a čeká nás to koncem března 2011. Dostaneme dotazníky, které po nějakém čase vrátíme vyplněné. V Ekvádoru na to šli opravdu od podlahy. Kvůli svému velkému sčítání lidu, které se uskutečnilo v neděli se už celou sobotu nesměly prodávat alkoholické nápoje a v neděli mezi 7. a 17. hodinou museli všichni obyvatelé sedět doma na zadku a čekat, až budou sečteni. V městech bylo za tímto účelem využito 13 000 studentů a v příměstských oblastech 2 000 jejich učitelů, kteří obcházeli lidi s dotazníkem o 71 otázkách (od údajů o obyvatelích přes to, jestli mají vlastí záchod po to, jestli mají vlastní internet a mobil). Po celou neděli tak nefungovaly obchody, nesmělo se ven, veškerá doprava byla utlumena. Venku byli jen sčítači (a jejich policejní doprovod) a na hladký průběh celé akce dohlížela armáda. Bez speciální propustky se nikdo nemohl pohybovat venku. Nevypadá podobně zákaz vycházení za výjimečného stavu? To se týkalo i cizinců: všechny turistické akce byly zrušeny a turisté museli zůstat ve svých hotelích a také být sečteni. Celá země se tak na celý den prakticky zastavila. Ekvádor má přes čtvrt milionu čtverečních kilometrů -- v odlehlých oblastech bude sčítání pokračovat další celý týden (ale zjevně už ne tak intenzivně). Výsledky by měly být v půli roku 2011. Skutečně velkolepá akce, která si musela vyžádat nemalé úsilí a mnoha lidem způsobila četné komplikace. Reference např. Global Voice a rady britské ambasády na Lonely Planet. Není to jediná podobná zábava, kterou jsme tu při sběru vzorků v horách zažili. Když jsme se vraceli z jihu zpět na Quito, chtěli jsme se zastavit na jednom páramu (horské bezlesí nad hranicí lesa). Jediná přístupová cesta přes vesnici byla zablokována vesničany, kteří protestovali proti tomu, že firma, která opravovala silnici jim při tom zničila vodovod a za půl roku ho nebyla schopna spravit. Blokáda měla trvat celý den. Neměli jsme čas čekat tam, až se uvolní. Návštěvu zajímavé lokality jsme museli oželet a pokračovali jsme k severu zpět na Quito. Nedlouho před naší výpravou do Ekvádoru (v říjnu) zde došlo i k menším rituálním tanečkům, kdy protestující armáda obsadila letiště a pár vládních úřadů. Prezident to (kupodivu) ustál a po pár dnech se situace opět uklidnila. V téhle zemi se člověk prostě nenudí. A to nemluvím o nádherné přírodě, kulturním bohatství a milých lidech. Hodně štěstí, Ekvádore!
