Pár slov o Linuxu

Proč používat LinuxTučňák provází Linux až od verze 2, asi od roku 1994.

Historie

V roce 1991 byl finský student informatiky Linus Torvalds nespokojen se svým dostupným operačním systémem a na skvělý profesionální neměl peníze. A tak začal vytvářet svůj vlastní. První verzi svého výtvoru umístil na Internet se slovy typu "Ahoj, všichni, právě jsem udělal jádro nového operačního systému. Zatím to nefunguje skoro na ničem, ale jako hračka to snad nebude špatné. Máte tady i zdrojové kódy, takže si s tím můžete dělat co chcete a kdyby vás k tomu něco napadlo, dejte mi vědět." Linus vůbec netušil, že jeho kratochvíle bude mít takovou budoucnost.

V téže době pracoval v USA pro IBM Richard Stallman a již několik let pracoval na projektu GNU vyvíjeném pod licencí GPL. Cílem bylo vytvořit svobodný software: je zdarma, každý si jej může stáhnout, používat a jakkoliv upravovat, ale všechny odvozené programy musí zůstat svobodné. Tím se tato licence sama ochraňuje. Richardův tým měl spoustu software, ale ne jádro.
Tady se cesty Linuxu a GNU zkřížily. Linus dodal jádro, Richardův tým spoustu programů a vzniklo to, co běžně nazýváme Linux, ale správnější je GNU/Linux. Nový systém se zprvu šířil ponejvíce mezi informatiky a rychle si vydobyl velmi významnou pozici na poli serverů. To hlavně díky své rychlosti, stabilitě, spolehlivosti, velkým síťovým kvalitám, snadností obsluhy a v neposlední řadě tím, že byl a je zdarma. Osobním počítačům kralovali Apple (Mac) a Microsoft s uživatelsky přívětivějším pracovním prostředím a hlavně nesrovnatelně lepším marketingem.
Distribuce Fedora s prostředím GNOME.
Poslední dobou se GNU/Linux začíná prosazovat i na poli osobních počítačů. Díky podpoře velkých firem (Intel, SUN, IBM, Dell, ...), některých vládních míst a celosvětové komunity vývojářů a příznivců se stal plně srovnatelný s nejlepšími produkty Microsoftu i Applu. Za nesrovnatelně nižší cenu.

Katedrála a tržiště

Velký rozdíl mezi Linuxem a ostatními jádry ilustruje známá esej Ericha S. Raymonda The Cathedral and the Bazaar. Do té doby byla práce na většině počítačových projektech v rukou malého množství lidí, kteří programy pečlivě budovali a jednou za čas vydali novou verzi (Katedrála). Linus tohle postavil na hlavu, protože se zapojit mohl každý a nové verze se objevovaly velmi často (Tržiště), takže byl vidět neustálý pokrok. Do té doby nikdo nevěřil, že je možné vytvářet tak komplikovaný kód, jakým je jádro, takovým způsobem.

Jak to může fungovat?

Velmi častá otázka. Jak může dlouhodobě fungovat něco, co je zadarmo? Zpočátku to opravdu fungovalo čistě na principu reciprokého altruismu, ale už od začátku tu byl právně velice silný požadavek: podle licence GPL (pod kterou je většina linuxového software) požaduje, aby byl veškerý software vytvořený na základě software s licencí GPL pod touto licencí opět uvolněn a zůstal tak svobodný.
Velice brzy začaly GNU/Linux sponzorovat velké hardwarové společnosti jako IBM nebo Intel. Později i SUN, Dell, nejrůznější vládní organizace, ... Hardwarové společnosti v něm viděly kvalitní software pro svoje servery. V poslední době se o GNU/Linux zajímají výrobci mobilních zařízení. Pro hardwarové společnosti je spolupráce s linuxovými vývojáři velice příjemná: ke všem programům jsou k dispozici zdrojové kódy a podrobná dokumentace, vývoj je tak poměrně snadný. Pro výrobce je pak velice výhodné sponzorovat linuxové vývojáře: oni jim na oplátku vychází vstříc. Tento příliv peněz dále vede k tomu, že se GNU/Linux stává uživatelsky stále přívětivější a rozšiřuje se i na osobních počítačích. V poslední době je spousta linuxových projektů, ale i např. Mozilla Firefox, podporována giganty formátu Googlu.
V neposlední řadě se GNU/Linuxu dostává stále větší podpory od vládních míst, které v něm vidí náhradu za MS Windows. K Windows nejsou k dispozici zdrojové kódy, nelze tedy přesně ověřit, co systém skutečně dělá, což stále více vlád vnímá jako bezpečnostní riziko. Např. Brazílie již pohrozila Microsoftu, že jestli urychleně nedá k dispozici zdrojové kódy, nebude v zemi na státních postech jeho systém vůbec používán. K podobným procesům (i když ne tak radikálně) dochází i v EU, zvláště v Nizozemí.
GNU/Linux by nebyl tím, čím je bez celosvětové komunity uživatelů. Otevřená koncepce vývoje dává každému možnost přispět podle svého umu. Od spolupráce na vývoji software přes občasné udělání nějaké grafiky po prosté spokojené užívání a dobrou reklamu. Největší překážkou šíření tak zůstává iracionální blok: lidé mají tendenci nevěřit, že systém, který je zdarma může být stejně kvalitní jako to, co stojí desítky až stovky tisíc. Může.

Stavebnice

GNU/Linux je jako stavebnice. Má jádro (Linux) obalené programy (mnohé z projektu GNU, nebo alespoň pod licencí GPL či nějakou podobnou). Obecně platí, že na hardware sedí jádro, na něm knihovny (obsahují informace a procesy a poskytují je velkému množství programů) a v nejsvrchnější vrstvě jsou samotné programy, se kterými uživatel pracuje. Kouzlo je v tom, že existuje velké množství variant, jak jednotlivé díly sestavit.
Jádro je jedno, ale je modulární. Existuje několik velkých komplexních grafických uživatelských rozhraní (GUI). Největší jsou KDE a GNOME. Základní filozofie je podobná jako u všech podobných projektů (podobně i Apple nebo MS, koneckonců, mají společný původ před víc jak 30 lety). Jsou skvěle propracovaná a mají množství doprovodných programů. Nehledě na to, že všechny programy jsou samozřejmě plně přenositelné. Člověk si prostě vybere to, které mu nejvíc sedí, nejvíc se mu líbí. Kromě dvou největších existuje řada dalších menších projektů, takže si vybere opravdu každý.
Distribuce Kubuntu s prostředím KDE.
Podobně to je i s dalšími programy. Kromě nejběžnějších OpenOffice.org můžete používat např. StarOffice,
KOffice, ... Z internetových prohlížečů můžete mít
Mozillu Firefox nebo nějaký jiný. A tak je to se vším. V podstatě platí volná kombinovatelnost jednotlivých součástí. Podle chuti.
Na rozdíl od Windows existuje možnost volby i na základnějších úrovních: nejen mezi prohlížeči, ale i ve stylu a přístupu celého systému. Výchozí chování je u všech podobné (koneckonců dělají stejné věci) avšak jsou tam rozdíly ve filozofii a celkovém stylu. Vše je navíc plně přizpůsobitelné nejroztodivnějším uživatelským potřebám. Aby to uživatel neměl tak těžké, existují tzv. linuxové distribuce.
Distribuce (od "to distribute") je ucelený a vyladěný soubor programů, úhledně zabalený na jednom nebo několika CD či DVD. Vše je otestováno, je k dispozici kvalitní podpora a dokumentace. Jsou jich
stovky. Můžete buď hledat nějakou šitou speciálně pro vás, anebo se rozhodnout pro jednu z velkých (viz. níže).

Nejrozšířenější linuxové distribuce

Není jich mnoho, všechny jsou velmi kvalitní. Jak si tedy vybrat? K většině distribucí je k dispozici LIVE CD. Stačí v BIOSu nastavit bootování z CD, vložit CD do mechaniky a restartovat počítač. Celý systém běží z CD, takže je trochu zpomalený, ale můžete si vše prohlédnou a vyzkoušet. Na pevném disku nezůstanou žádné stopy, o svá data se nemusíte bát. A v případě, že se vám systém zalíbí, můžete si jej snadno nainstalovat. Instalace současných Linuxů je tak jednoduchá, že když nasypete zrní kolem entru, tak to zvládne i slepice.
Ubuntu
Na osobních počítačích je nejrozšířenější distribuce Ubuntu (s grafickým prostředím GNOME) se svými odnožemi, z nichž nejrozšířenější je Kubuntu (s grafickým prostředím KDE; moje nejoblíbenější). Jde o jeden projekt: vnitřek je stejný, liší se jen celkový (grafický) styl a trochu chování. KubuntuProjekt je financován jihoafrickým multimiliardářem a jedním z prvních vesmírných turistů Markem Shuttleworthem. Projekt má silnou celosvětovou komunitu příznivců a vývojářů, dostává se mu pomoci od některých vlád (které v něm vidí vhodnou náhradu za Windows) a velkých počítačových firem. Např. Dell již prodává notebooky s Ubuntu.
openSUSE
Na druhé příčce popularity se drží openSUSE. Tuto distribuci si buď můžete zdarma stáhnout, anebo koupit a dostanete sadu hezky potištěných CD v pěkné krabičce (lze zdarma stáhnout), knížku (lze zdarma stáhnout), tričko a předplacenou technickou podporu (99 % uživatelů stačí fóra a kamarádi). openSUSE je skvěle propracovaný a graficky mimořádně povedený systém. Projekt je sponzorovaný počítačovým gigantem Novellem, který je znám svými skvělými síťovými systémy. Dokáže propojit naprosto vše s naprosto vším. Běžným uživatelům dává systém zadarmo a pro firmy má skvěle propracovaná řešení s výborným servisem. To je poměrně dobrá obchodní taktika.
Mandriva

Mandriva byla až do nástupu Ubuntu a openSUSE známa jako uživatelsky nejpřívětivější distribuce. O své výlučné postavení sice přišla, ale stále je to velice kvalitní systém s velkým množstvím příznivců. Pravidelně vychází kniha s DVD.
Fedora
Spíše pro technicky trošičku zdatnější je Fedora, produkt největší linuxové společnosti, Red Hat. Přístup je podobný jako u openSUSE (pro uživatele zdarma, profesionální řešení firmám). Red Hat buduje v Brně druhé největší vývojové centrum Linuxu na světě.
Závěrem zmíním mladou, ale velice slibnou, kvalitní a přívětivou distribuci. Linux Mint založený na Ubuntu. Snaží se ještě zpříjemnit a zjednodušit instalaci a ovládání, což je, vzhledem k mimořádně kvalitnímu vzoru, dosti vysoká laťka. Jde o LIVE CD, takže si je můžete snadno vyzkoušet.

Moje nejoblíbenější distribuce

Osobně mám nejraději distribuce Kubuntu a openSUSE (s KDE), neboť jde o mimořádně povedené softwarové balíky. A mám rád i prostředí KDE, které je uživatelsky velice přívětivé a má spoustu kvalitních a skvěle integrovaných programů. Obě si můžete stáhnout jako LIVE CD a jejich vyzkoušení mohu jen doporučit.

Distribuce openSUSE s vylepšeným prostředím KDE.Linux - profesionální OS

Přidat komentář

Přihlásit se k odběru Comments for "Pár slov o Linuxu" Přihlásit se k odběru Vojtěch Zeisek - All comments